Zdroj: http://www.foxricmanice.cz/./kategorie/putovni-tabory-2014  •  Vydáno: 3.11.2014 20:31  •  Autor: LiskaR

Putovní tábory 2014

6. - 13. července 2014 17. - 23. srpna 2014

První puťák  / se staršíma /  jsme pojali jako zkoušku koní ve voze a pod sedlem , abychom věděli, co si můžeme troufnout na konci prázdnin na 100 mílích. - A byli jsme mile překvapeni.

Jelo nás sedm,  Nikity táhli dostavník, Bělka lehký vozík s dvojojkou, Gréta, Šela  a Nuget byli pod sedlem.

První den jsme vyjeli západním směrem k Jihlavě, druhý den jsme se stavili u Jarošů na doplnění zásob, a otočili na sever k Sázavě. Tu jsme přebrodili nad Přibyslaví a pokračovali na Žďárské vrchy, kde jsme se okoupali v zatopených Ranských dolech. Ze Žďárských vrchů jsme sjeli  do rovin mezi Chrudimí a Vysokým Mýtem a dojeli na Petišův ranč nad Novými Hrady. S osazenstvem ranče a s jejich kamárády jsme se pak vydali k Toulovcovým Maštalím. Kamarádi pokračovali západně na Sečskou přehradu, my už otočili na jih k domovu / táboru /  Toulovcovy maštale jsme se rozhodli  zdolat projetím nejdelší soutěsky. Domorodci nám tvrdili, že to s vozy neprojedem, a málem měli pravdu. Při najetí do úzkého údolí jme museli asi 200metrů jet kamenitým řečištěm potoka, abychom objeli stanový tábor. No a potom nám , sice už na rovné cestě, praskla oj u dostavníku. Tak jsme s ojí na rameně zamíříli skalními stěnami do nejbližší vsi hledat svářečku . Najbližší vsí byl Bor u Skutče - asi 4 km, a byl tam zámečník. Přes štěstí v neštěstí jsme nabrali oproti plánu 3 hodiny zpoždění a užili si nočního přejezdu Žďárských vrchů. Zachránila nás Kidova louka, kterou opravdu najdu i po slepu, protože se kolem ní jezdí již 18 let 100mílový závod. Z louky k nám na tábořiště už to máme taky pěkně projeté, takže dostat se do cíle putování už nebyl problém.  Letošní puťák byl asi nejdelší v historii - 240 km.  Na koních se to projevilo otlaky pod chomouty - za to ale může spíš počasí než přílišná námaha. Poslední tři dny jsme jeli v dešti, tak se koně pod podkladkama zapařili. Jinak nohy a celková kondice - bez problémů. My jsme to odnesli hůř. Byl to větší zápřah než jsme byli zvyklí - jedli jsme jen rohlíky a chleba se sýrem nebo salámem, vařili jsme snad jen čaj. A i když jsme měli na voze kytaru, tak jsme si zazpívali až doma na srubu.

 

Druhý puťák jsme naplánovali  pro mladší děvčata jako ježdění v okolí tábořiště. Koně jsme nechtěli moc utahat, spíš doladit formu na 100 mil.

Těsně před táborem ale dvě děvčata z Pejškova odřekla, a taky jedna kamarádka holek co jezdí na kurzy naposlední chvíli nemohla. /  asi budu vybírat zálohy /Tak nás bylo poskromnu. Větší polovinu s námi jeli kamarádi z Libochové se svými koníky. Udělali jsme první tři dny okruh směrem na Libochovou, třetí den jsme se vrátili na srub, doplnili zásoby a vyrazili na sever. Spali jsme na nám dobře známém tábořišti pod Kundraticemi. Tam za námi ráno přijeli táborníci - skauti z Poličky. Ti nám bohužel řekli , že letos byli asi na tomto  místě naposledy, protože jim majitel nechce prodloužit nájem. Tak uvidíme příští rok. Na tábor jsme se vrátili v pohodě, s koníkama napasenýma zelené trávy / vyjížděli jsme až po obědech. / My jsme se také neměli špatně, jednou jsme mněli na večeři smežený řízek s bramborovou kaší.  Akorát počasí jsme měli dost deštivé.  Ale děvčata se držela.

O turnusech výcvikových táborů ať napíše Katka na nových stránkách. - Já tam mám jen funkci školníka  a údržbáře.

I když jsem jel 3x na vyjížďku s první skupinou - na posledním 4tém turnusu.  Tak alespoň tímto zdravím děvčata co jezdila se mnou.

Musel zapsat Radek