Od 7. do 11. května  se konala letošní " jarní akce " , kterou jsme pořádali se spolkem Jezdců Vysočiny.

Sešlo se nás přes 60, 56 koní, 8 krytých vozů včetně dostavníku. Hráli jsme si na osídlování Oklahomy a pokoušeli se napodobit závod, který se jel zhruba před 100 lety o poslední volné pozemky vyčleněné z území indiánů.

Cesta první den  se svou náročností  dost přiblížila historii. V karavaně jsme ujeli celkem 49 km, a i když se budíček u nás na tábořišti troubil po 6té hodině, do cíle jsme dorazili až k večeru, tak tak jsme stihli postavit stany a postarat se o koně ještě za světla. Druhý den byl oddychový, ale jen pro koně. My jsme si užili farmářských radovánek - dojení mléka, střelba z luku, chytání slepic , ryb, a následné vaření z této kořisti. To vše bylo prokládané běháním z kopce do kopce na nádherných pozemcích farmy, kde jsme měli azyl před vlastním závodem o pozemky. Třetí den se s naší karavanou rozloučili skupinky kamárádů kolem tří vozů. Protože už k nám na tábořiště jeli dva dny, cesta zpátky včetně závodu už byla nad jejich síly  a časové možnosti. Nám cesta ubíhala bez problémů, po domluvě jsme se rozdělili na vozovou část a jezdeckou, a asi třetinu cesty jsme jeli odděleně. Při vlastním závodě / startovalo se v jeden čas z různých míst / se vyznamenaly naše mladé Nikitky, které i když táhly těžší dostavník, navíc naložený věcmi z lehčího vozu , se v zápalu boje držely asi 2 km v závěsu za lehkým vozem s Grétou a Bělkou.

Po závodě jsme dojeli na naše tábořiště, nakrmili koně a sebe, večer u ohně zazpívali a zatančili pár čtverylek. Neděle už byla ve znamení loučení a odjezdů. Sejdeme se opět až na podzim, na dalším ročníku 100mil v sedle. 

Fotky jsem dal do fotogalerie. R.